Kurz o posesivních a demonstrativních - Příprava na TOEIC®

Pro TOEIC® je nezbytné ovládat pojmy posesivní a demonstrativní. Tyto pojmy umožňují jasně určit, komu (nebo čemu) patří nějaký objekt, a přesně ukázat, o čem či o kom se mluví.

Tento kurz doplňuje kurzy o adjektivech a adverbiích, které naleznete zde:

• Kurz o adjektivech pro TOEIC®
• Kurz o adverbiích pro TOEIC®

1. Posesivní v angličtině

A. Posesivní adjektiva

Posesivní adjektiva se vždy používají před substantivem, aby označila, komu nebo čemu dané substantivum patří.

Při používání posesivního adjektiva dávej pozor na rozdíl mezi his (jeho) a her (její).

• My book is on the table.
  (Moje kniha je na stole.)
• Your car is red.
  (Tvé / Vaše auto je červené.)
• His phone is new.
  (Jeho telefon je nový.)
• Her jacket is warm.
  (Její bunda je teplá.)
• Its tail is wagging.
  (Jeho ocas [u zvířete] se vrtí.)
• Our teacher is very kind.
  (Náš učitel je velmi laskavý.)
• Their house is big.
  (Jejich dům je velký.)

Nuance oproti francouzštině:
Ve francouzštině může být „son" jak pro muže, tak pro ženu, ale v angličtině rozlišujeme his (pro muže) a her (pro ženu).

• Paul loves his dog. (Paul má rád svého psa.) → "his", protože Paul je muž.
• Anna loves her dog. (Anna má ráda svého psa.) → "her", protože Anna je žena.

Vyjádření silného vlastnictví pomocí own a by ...self

Adjektivum own se používá ke zdůraznění, že něco člověku skutečně náleží. Používá se s posesivním adjektivem (my, your, his, her, our, their) a zesiluje vlastnictví.

• I have my own room.
  (Mám svůj vlastní pokoj.) → Zdůrazňuje, že pokoj je skutečně můj a ne sdílený.
• She runs her own business.
  (Ona provozuje svůj vlastní podnik.) → Je jedinou majitelkou svého podniku.
• We want to buy our own house.
  (Chceme si koupit vlastní dům.)

Výraz on one's own znamená úplně sám, bez pomoci a je ekvivalentní k by oneself.

• He did his homework on his own.
  (Udělal domácí úkoly sám.)
• She traveled on her own.
  (Cestovala sama.)
• I live on my own.
  (Žiji sám.)

Můžeš také použít by myself / by yourself / by himself..., což znamená totéž:

• I fixed my bike by myself.
  (Opravil jsem si kolo sám.)
• They built the house by themselves.
  (Postavili dům sami.)

B. Posesivní zájmena

Posesivní zájmena slouží k nahrazení substantiva, o kterém už byla řeč. Používají se, aby se neopakovalo stejné slovo. Po posesivním zájmenu nikdy nenásleduje substantivum.

• ❌ This pen is my pen.
  ✅ This pen is mine.
  (Tato propiska je moje.)
• ❌ Is that bag your bag?
  ✅ Is that bag yours?
  (Je ta taška tvoje / vaše?)
• ❌ That phone is his phone.
  ✅ That phone is his.
  (Ten telefon je jeho.)
• ❌ The red coat is her coat.
  ✅ The red coat is hers.
  (Červený kabát je její.)
• ❌ This is our apartment, and that is their apartment.
  ✅ This is our apartment, and that one is theirs.
  (Toto je náš byt, tamten je jejich.)

Speciální případy s neurčitými zájmeny

Když použijeme neurčité zájmeno jako someone (někdo), everyone (všichni), nobody (nikdo), nemůžeme za něj dát posesivní zájmeno typu mine, yours, his.... Místo toho použijeme „their“ pro vyjádření vlastnictví.

• Používej „their“ (v jednotném čísle) po neurčitých zájmenech, abys nemusel uvádět, zda jde o muže nebo ženu.
  • Someone forgot their keys.
    (Někdo zapomněl klíče.)
  • Everybody should do their best.
    (Každý by se měl snažit co nejvíc.)
• Nelze použít posesivní zájmeno za neurčitým zájmenem: Na rozdíl od běžných vět nemůžeš říct „Someone took my book. I think the book is mine.“. Místo toho použij „theirs“:
  • ❌ Somebody took my book. I think the book is mine.
    ✅ Somebody took my book. I think it's theirs.
    (Někdo si vzal mou knihu. Myslím, že je jeho/její.)

Posesivní zájmeno „its“

U „it“ se posesivní zájmeno „its““ používá velmi zřídka, obvykle se věta převádí jinak.

• ❌ The house is old. The doors are its.
  ✅ The house is old. Its doors are broken.

C. Genitiv

Saský genitiv (obvykle označený jako « 's ») se používá k vyjádření vlastnictví. Používá se především u osob, zvířat nebo všeho, co je považováno za živé (tzv. vlastník).

Jak tvořit genitiv?

• Přidáváme « ’s » za vlastníka v jednotném čísle.
  • John’s book.
    (Johnova kniha.)
  • The cat’s bowl.
    (Miska kočky.)
  • My brother’s car.
    (Auto mého bratra.)
• Přidáváme „’“ pouze (bez s) za vlastníka, který je už v pravidelném množném čísle (tedy množné číslo končící na -s).
  • The students’ classroom.
    (Třída studentů.)
    → „students“ už končí na s, proto přidáme jen apostrof.

Zde jsou některé výjimky:

• Pokud jsou 2 vlastníci, přidáváme „’s“ pouze za posledního vlastníka
  • John and Mary's car.
    (Auto Johna a Mary.)
• Pokud vlastník je vlastní jméno končící na „s“ (Lucas, Alexis, ...), lze použít buď „’“ nebo „’s“
  • Alexis’ car = Alexis’s car
    (Alexisovo auto)

Více informací najdete v našem kurzu o množném čísle

Kdy použít genitiv?

• U osob: Používáme „’s“ k označení toho, co patří osobě. Je to nejběžnější forma.
  • Emma’s dress
    (Emmin šaty.)
  • Tom’s idea
    (Tomův nápad.)
  • My friend’s house
    (Dům mého přítele.)
  • My parents’ car
    (Auto mých rodičů.)
• U zvířat:
  • Zvířata jsou považována za živé, proto se obvykle používá genitiv:
    • The dog’s tail.
      (Psí ocas.)
    • The bird’s nest.
      (Ptačí hnízdo.)
  • U méně „blízkých“ zvířat (např. hmyz, divoká zvířata) lze použít i „of“:
    • The legs of the spider.
      (Nohy pavouka.) Ale „The spider’s legs“ je také správně.
• U skupin osob: Genitiv lze použít s institucemi, firmami nebo skupinami lidí:
  • The government’s decision.
    (Rozhodnutí vlády.)
  • The company’s success.
    (Úspěch firmy.)
  • The team’s coach.
    (Trenér týmu.)
• U geografických míst a obchodů: Genitiv se často používá pro místa, zejména obchody a zařízení.
  • The city’s mayor.
    (Starosta města.)
  • London’s weather.
    (Počasí v Londýně.)
  • The baker’s shop.
    (Pekárna.)
  • I’m going to the dentist’s.
    (Jdu k zubaři.)
• U času a období: Genitiv se běžně používá pro vyjádření doby a časových úseků.
  • Yesterday’s news.
    (Včerejší zprávy.)
  • A week’s holiday.
    (Týden dovolené.)
  • Three years’ experience.
    (Tři roky zkušeností.)
• U ustálených výrazů: Některé použití genitivu se stala běžnými frázemi:
  • At arm’s length.
    (Na délku paže.)
  • For heaven’s sake!
    (Proboha!)
  • A stone’s throw from here.
    (Co by kamenem dohodil.)

A co ostatní? (co není považováno za živé)

U neživých objektů se obvykle používá „of“ místo genitivu.

• The door of the house
  (spíše než „The house’s door.“)
• The title of the book.
  (Název knihy.)
• The color of the car.
  (Barva auta.)

Genitiv však je možný u některých objektů, pokud jsou spojené s člověkem nebo personifikované:

• The car’s engine.
  (Motor auta.)
• The ship’s captain.
  (Kapitán lodi.)
• The country’s economy.
  (Ekonomika země.)

2. Demonstrativní v angličtině

A. Demonstrativní adjektiva

Demonstrativní adjektiva vždy stojí před substantivem a označují, zda je objekt (nebo osoba) blízko, nebo daleko (vzdálenost).

Existují čtyři formy:

• This book is interesting.
  (Tato kniha je zajímavá.)
• These shoes are mine.
  (Tyto boty jsou moje.)
• That house on the hill is beautiful.
  (Tamten dům na kopci je krásný.)
• Those cars over there are expensive.
  (Tamta auta tam jsou drahá.)

B. Demonstrativní zájmena

Když se this, these, that, those použijí samostatně (bez substantiva za nimi), jedná se o demonstrativní zájmena. Nahrazují substantivum a označují objekt nebo osobu.

• This (singulár): “This is my seat." (Tohle je moje místo.)
• These (plurál): “These are my friends.” (Tohle jsou moji přátelé.)
• That (singulár): “That is my car over there.” (Tamto je moje auto.)
• Those (plurál): “Those are her children.” (Tamto jsou její děti.)

• What is this?
  (Co je tohle?)
• I don’t like that.
  (Tohle se mi nelíbí.)
• These are the best cookies I’ve ever had.
  (Tohle jsou nejlepší sušenky, jaké jsem kdy měl/a.)
• Those are too far away.
  (Tamto je příliš daleko.)

Ve mluvené řeči se často používají zkrácené formy That’s (That is) a What’s this? (What is this?).

C. Další použití demonstrativních

Demonstrativní this, that, these, those neslouží pouze k označení objektů nebo osob podle vzdálenosti. Mohou se používat také v jiných kontextech - například pro určení času, zavádění myšlenky, zdůraznění elementu nebo vyjádření názoru.

Určení času (present, past, future)

Demonstrativní mohou být použity pro určení událostí v čase.

• This a these odkazují na současnost nebo blízkou budoucnost.
• That a those odkazují na minulost nebo vzdálenější budoucnost.

• I’m really enjoying this summer.
  (Opravdu si užívám toto léto.) → Probíhající léto.
• Those were the good old days.
  (To byly staré dobré časy.) → Hovoří se o minulosti.
• That day changed my life.
  (Ten den změnil můj život.) → Jeden konkrétní den v minulosti.

Zesílení adjektiva nebo adverbia

This a that lze použít ke zdůraznění nebo zmírnění adjektiva nebo adverbia.

• This → zdůrazňuje, že je něco velmi výrazné.
  • I didn't expect the exam to be this difficult!
    (Nečekal jsem, že bude zkouška tak těžká!)
  • Why are you talking this loudly?
    (Proč mluvíš tak nahlas?)
• That → slouží k zmírnění nebo pochybnosti.
  • The movie wasn't that interesting.
    (Ten film nebyl zas tak zajímavý.)
  • She doesn’t look that tired.
    (Nevypadá, že by byla tak unavená.)

Zavedení myšlenky nebo tématu k diskusi

This a these se často používají, když se zavádí myšlenka, zatímco that a those pro odkaz na již zmíněnou nebo dobře známou myšlenku.

• This is what I wanted to tell you.
  (To je to, co jsem ti chtěl/a říct.) → Právě se představuje informace.
• That’s exactly what I meant!
  (To je přesně to, co jsem myslel/a!) → Potvrzení již zmíněné myšlenky.
• These are my thoughts on the topic.
  (Tohle jsou mé názory na téma.)
• Those who work hard succeed.
  (Ti, kteří tvrdě pracují, uspějí.)

Zesílení much a many

Demonstrativní lze použít také ke zdůraznění množství nebo ke srovnání množství s much (nepočitatelné) a many (počitatelné).

• I didn’t expect this much work.
  (Nečekal jsem tolik práce!)
• I’ve never seen that many people at the beach.
  (Nikdy jsem na pláži neviděl tolik lidí.)

Rozdíl mezi this much a that much

This much se používá, když mluvíme o velkém nebo aktuálním množství:

• I didn’t expect this much work.
  (Nečekal jsem tolik práce!) → Mluvčí vidí právě tolik práce před sebou, více než čekal.

That much slouží ke zmírnění nebo relativizaci množství:

• I don't like coffee that much.
  (Nemám až tak moc rád kávu.) → „That much“ zde relativizuje: člověk má kávu trochu rád, ale ne moc.

Pokud mluvíš o něčem, co máš přímo před sebou nebo o aktuální situaci, použij this much / this many. Pokud porovnáváš s jinou situací nebo chceš zmírnit intenzitu, použij that much / that many.

Více informací o much a many najdete v našem kurzu o neurčitých zájmenech

Závěr

V angličtině nám posesivní umožňuje ukázat vlastnictví (pomocí posesivních adjektiv a zájmen, a také saského genitivu), zatímco demonstrativní nám umožňuje přesně označit, o čem nebo o kom mluvíme (podle blízkosti a počtu).

Nejdůležitější je pochopit rozdíl v použití:

• Posesivní: Kdo vlastní? (my, your, his, her, our, their, mine, atd.)
• Demonstrativní: O čem nebo o kom mluvíme, a jak daleko to je? (this, these, that, those)

Další kurzy pro TOEIC®

Zde najdete naše další kurzy pro nejlepší přípravu na TOEIC®:

• 🔗 Přehled zájmen pro TOEIC®
• 🔗 Kompletní kurz pro přípravu na TOEIC®