Kurz o modálech v budoucím čase - Příprava na TOEIC®

V angličtině budoucí čas není omezen pouze na použití will nebo struktury be going to. Modály (nebo semi-modály) jako can, could, may, might, must, should, shall, atd. umožňují vyjádřit různé stupně pravděpodobnosti, možnosti, povinnosti nebo rady, přičemž odkazují na budoucí děj.

V tomto kurzu se detailně podíváme na tyto modály a jejich použití v budoucím čase, potom si ukážeme, jak se liší od klasických forem budoucího času (will, be going to).

1. Vyjádření budoucnosti pomocí „shall"

Modál „shall“ byl historicky slovesem pro budoucí čas u první osoby (I, we), ale v současném jazyce je ve velké míře nahrazen will.

Přesto se stále používá v formálním stylu nebo k zdvořilým návrhům, zejména v otázkách:

• I shall see you tomorrow.
  (Velmi formální nebo literární způsob, jak říct „I will see you tomorrow.“)

2. Vyjádření budoucnosti pomocí „can“ / „could“

A. „can“

Modál „can“ se obvykle používá k vyjádření schopnosti nebo povolení v přítomném čase, ale „can“ může také odkazovat na budoucí schopnost/možnost.

• I can start working on that project tomorrow.
  (Od zítřka budu mít možnost, schopnost nebo čas začít tento projekt.)
• We can meet you at the airport next week.
  (Můžeme se s vámi setkat na letišti příští týden.)

Přestože slovesná forma je stejná jako v přítomném čase, kontext „zítra“ nebo „příští týden“ ukotvuje tyto děje v budoucnosti.

B. „could“

Modál „could“ je minulý čas od „can“, ale slouží také k vyjádření více hypotetické budoucí možnosti nebo k formulaci nabídky/návrhu zdvořilejším způsobem.

• We could discuss the details next Monday if you are available.
  (Je možné, že bychom diskutovali podrobnosti příští pondělí, ale záleží to na podmínkách nebo je to méně jisté.)
• I could send you the documents later this week.
  (Nabídka s náznakem „pokud si přejete“ nebo „není to jisté, ale je to možné“.)

C. „can“ & „could“ vs. „will“

Ve srovnání s „will“ kladou „can“ a „could“ důraz na schopnost nebo možnost, na rozdíl od myšlenky „již rozhodnuté“ budoucnosti.

3. Vyjádření budoucnosti pomocí „may“ / „might“

A. „may“

Modál „may“ vyjadřuje pravděpodobnost (často střední nebo rozumnou) nebo povolení. V budoucím čase „may“ znamená, že je možné, že nějaká událost nastane, bez absolutní jistoty.

• He may arrive tomorrow.
  (Je možné, že přijede zítra.)
• We may announce the results next week.
  (Je pravděpodobné, že výsledky oznámíme příští týden.)

B. „might“

Modál „might“ se také používá k vyjádření pravděpodobnosti, ale na nižší nebo nejistější úrovni než „may“. „May“ a „might“ lze v některých kontextech zaměnit, ale „might“ opravdu naznačuje větší nejistotu.

• They might visit us next month.
  (Možná nás navštíví příští měsíc, ale není to moc jisté.)
• I might apply for that position next year.
  (Možná se ucházím o tu pozici příští rok, ale ještě to není rozhodnuté.)

C. „may“ & „might“ vs. „will“

Ve srovnání s „will“ kladou „may“ a „might“ důraz na to, že tato budoucnost je opravdu nejistá.

4. Vyjádření budoucnosti pomocí „must“ / „have to“

A. „must“

Modál „must“ vyjadřuje silnou povinnost, téměř nevyhnutelnou nutnost. Když hovoříme o budoucí akci, zdůrazňujeme, že akci je nutné bezpodmínečně vykonat.

• We must finish this report by tomorrow.
  (Pevná povinnost odevzdat tento report do zítřka.)
• She must attend the meeting next week.
  (Musí být přítomna na schůzce příští týden.)

B. „have to“

Slovní spojení „have to“ také vyjadřuje povinnost, ale běžněji se používá pro vytvoření explicitního budoucího času: will have to + základní tvar slovesa.

• I will have to study hard for the TOEIC® next month.
  (Budu se muset příští měsíc pilně učit na TOEIC®.)
• They will have to pay the invoice by Friday.
  (Budou muset zaplatit fakturu do pátku.)

5. Vyjádření budoucnosti pomocí „should“ / „ought to“

A. „should“

Modál „should“ vyjadřuje radu, doporučení nebo něco, co by mělo nastat (tedy něco, co je logicky očekávané).

• You should call your boss tomorrow.
  (Je doporučeno, je lepší zavolat šéfovi zítra.)
• They should finish the project next week if everything goes well.
  (Projekt by měli dokončit příští týden, pokud bude vše v pořádku.)

B. „ought to“

Slovní spojení „ought to“ je podobné jako „should“, ale je formálnější a méně běžné v každodenním jazyce.

• He ought to receive his visa next month.
  (Logicky by měl obdržet vízum příští měsíc.)

6. Vyjádření budoucnosti pomocí „likely to“ / „certain to“

Dalším způsobem, jak mluvit o budoucnosti, je použití struktury be + (un)likely/certain + to + základní tvar slovesa. Používá se zde přítomný čas slovesa be (is/are/'s), i když se jedná o budoucí událost:

• The company is certain to launch its new product next quarter.
  (Jistota je úplná: považuje se to za nevyhnutelný budoucí fakt.)
• Real estate prices are likely to increase over the next few years.
  (Předpokládá se to jako pravděpodobné, ale není to na 100 % jisté.)
• The local government is unlikely to reduce taxes this year.
  (Zdá se to nepravděpodobné, moc tomu nevěříme.)

Je důležité si všimnout, že zde se používá přítomný čas (is/are/'s), a ne „will be likely to“, i když mluvíme o budoucí události!

7. Slova pro vyjádření stupně pravděpodobnosti v budoucnosti

Existují slova, která slouží k modulaci pravděpodobnosti, že se budoucí událost stane.

• 100 % šance, že se to stane: „will definitely“
  • Self-driving cars will definitely become more advanced.
• 70-80 % šance, že se to stane: „will probably“
  • Robots will probably perform most household chores.
• 50 % šance, že se to stane: „perhaps“ / „maybe“
  • Perhaps people will be able to take virtual vacations.
• 20-30 % šance, že se to stane: „probably won’t“
  • Scientists probably won’t find a cure for every disease yet.
• 0 % šance, že se to stane: „definitely won’t“
  • Humans definitely won’t build permanent cities on Mars so soon.

8. Nuance

• Jistota vs. Nejistota
  • Will vyjadřuje jistou budoucnost (nebo jako takovou prezentovanou).
  • May/might/could vyjadřují různé stupně možnosti, od pravděpodobnější (may) po hypotetičtější (might/could).
• Povinnost vs. Odhodlání
  • Must nebo will have to vyjadřují budoucí nutnost.
  • Will nevyjadřuje povinnost, ale spíše prostý budoucí fakt nebo vůli („udělám“).
• Rady nebo návrhy
  • Should/ought to znamenají to, co je doporučeno nebo žádoucí.
  • Will nevyjadřuje radu, ale záměr nebo předpověď.

Závěr

Budoucí čas v angličtině tedy není omezen pouze na použití will nebo be going to. Modály can, may, might, must, should, shall, atd., umožňují přidávat zásadní nuance: možnost, povolení, povinnost, pravděpodobnost, radu...

• Can/Could : Možnost nebo schopnost v budoucnosti.
• May/Might : Silnější či slabší pravděpodobnost.
• Must/Have to : Nutnost nebo povinnost.
• Should/Ought to : Doporučení nebo rada.
• Shall : Velmi formální budoucnost nebo návrhy (hlavně v otázkách).

Pro úspěch u TOEIC® je důležité rozpoznat a porozumět těmto nuancím, protože ti pomohou porozumět záměrům mluvčího v poslechové části i důležitým informacím v dokumentech nebo dialozích.

Existují také další formy budoucího času, které bys měl také ovládat. Zde jsou kurzy k dalším formám budoucího času:

• 🔗 Přehled budoucího času v angličtině pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího času s „will“ pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího času s „be going to“ pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího času s přítomným průběhovým časem pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího času s přítomným prostým časem pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího času s modály pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího průběhového času pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího perfectu pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího perfect průběhového času pro TOEIC®
• 🔗 Kurz budoucího času v minulosti pro TOEIC®